Program na rok 2011


19. května

Literární kávarna Měsíc Ve Dne, Nová 3

Literární večer Na dně V

vystoupí: Petr Váša

 

16. června

Literární kávarna Měsíc Ve Dne, Nová 3

Literární večer Na dně VI

vystoupí: Karolína Kamberská

24. června

MC Fabrika, Jeronýmova 6

Vobezdud

Psychika stísněných vajec

 

2010

Pepa Nos - občerstvení U Márvina, 7.8.2010

7.5.2010

Majáles 2010, 3 - 4.5 2010

jinovatka barevna.JPG

nulovytranskymensi.jpg

2009

punk_vanoce_net.jpg

cert-plakat_net.jpg

2).jpg (mary

 

A bude hůř...

 

A bylo, měl to být svátek všech punkáčů, v podstatě první čistě punkovej koncert pod značkou hukotu. I když pravověrný punkáči by mě asi za tyto slova ukamenovali, jelikož ani jedna kapela nehraje ten pravej syrovej punk, myslím si že...nasrat! Bohužel, v předvečer koncertu obdržel jsem e-mail, že zpěvák ABH má angínu, tudíž nepřijedou. Zbyli tedy jen dvě kapely: piknik a píchlá duše, možná to nakonec bylo i dobře, příslo vás na 70 , punk´s not dead a všichni si to náležitě užívali, nechyběla energie, nasazení, pogo před pódiem, prostě atmosféra jak má bejt, co více napsat k těmto dvěma notoricky známým kapelám, Piknik předvedli nadstandartní výkon, bylo vidět, že je koncert baví. Publikum sestávalo ze starejch dobrejch známejch, který už tak často v hospodě nepotkáte, tudíž akce jak za starejch času, určitě bychom tohle měli dělat častějc. Píchlá duše nebyla o nic míň našláplá, dokonce v půlce vystoupení ,,dočasného,, zpěváka Smraďocha vystřídal na 2 písničky dlouholetý člen Pid a tím se jenom potvrdila atmosféra tohoto Večera. Skvělá.

 

Takže někdy příště, PUNKÁČI!!!  

 

Klub mr.Brown, 18.9.09

V pořadí už druhý díl hudebně - literárního festivalu Literární večer, který proběhl v pátek 18. září se nesl ve znamení organizačních zmatků, politických a agitačních vstupů a samozřejmě mimořádných hudebních výkonů. Zhruba hodinu před začátkem to vypadalo že vzpomínka ke 40. výročí legendárního Woodstocku se vůbec neuskuteční. Pan pořadatel stále ještě neměl projektor, vcelku důležitou součást večera, chtel-li promíntat film. Ale nakonec, ostatně jako vždy, se to vyřešilo, dokonce to ani nebyla tak velká ostuda jako když přijel Čuňas, no a dokonce se začalo pouhopouhých 15 minut po 16h - tedy oficiálním začátku. Ale bylo to skoro jedno, protože první návštěvníci se začali troustit někdy okolo páté.

 V 18h už byl klub slušně naplněn a zatímco vy ste si v klidu užívali manifestaci lásky a svobody 60. let, pan pořadatel dolaďoval poslední maličkosti, jako například, kde sežene bicí pro kapely (půjčil je Lukáš a nakonec si na ně ani nezahrál, tomu patří velké díky a zároveň velká omluva, ale o té později) a spoustu dalších věcí. V 19h hodin film skončil a na řadu přišla chvilka poezie - jako první vystoupil domáci borec Otík se svým repertoárem, po něm se představil Jirka Jenšák a naposledy se slova ujal Míra Boček. Rozepisovati se o kvalitě či nekvalitě jednotlívých účinkujících nebudu, názor jste si mohli udělat sami a navíc nejsem literární kritik, takže hodnocení nechám na každém z Vás. Za sebe mohu jen říci, že chvilky poezie patří vždy k tomu nejlepšímu co je možné na našich LV zažít. Pojďme dále, když mi Krchoff asi v půlce vystoupení Mírově zavolal, že stojí před Sokolovnou, inu vydal jsem se je navigovat, už zdálky mě upoutala dodávka s nápisem Echt (Že bych je taky pozval?) Ale zamířil jsem k ní, po pár metrech už byla vidět vysoká, hubená postava s dlouhými vlasy a s cigaretou v ústech, v tom šeru trochu děsivá silueta pana Krchovského, tedy věděl jsem že jdu správným směrem. Po krátkém seznámení jsem panu Krchovskému začal vysvětlovat, že potřebuju aby před samotným vystoupením kapely zarecitoval pár básní. Krchovský se chvíli zadumal (jak známo nerad přednáší své básně, prý se trochu stydí) a po krátkém přemlouvání, kdy si dal podmínku, že před tím si potřebuje dát alespoň jedno pivo souhlasil. Když jsme přijeli do brownu, Míra zrovna dočítal poslední báseň, tedy rychle sem Krchovskému podal pivo se slovy: Máš na to 5 minut a pak tě chci vidět na podiu. Chvíli překvapeně koukal a pak uvědomiv si, že na to pivo už má jenom 4 minuty, dal se do pití.
Samozřejmě, jak jinak, vystoupení mělo velký a hlasitý ohlas, jak by ne, taková procházka urnovým hájem dokáže vždy potěšit jak na duchu tak i na těle. Po krátkém vstupu JHK, nastoupila na pódium Pelhřimovská grupa Čerstvý schody, ty trošičku přehodili notu, ne že by hráli přímo nějakou optimistickou muziku, ale přece jenom to bylo trošičku pozitivnější. Vystoupení schodů jsem si užil asi nejvíc, soudě už jenom podle toho, že po hodině a půl jejich vystoupení mě někdo taktně upozornil, že už by to jako možná stačilo. Kdydych nakonec pány z Pejru nezastavil, hráli by snad až do rána. Po krátké přestavbě pódia, nastoupili hlavní hvězdy večera: Krchoff band. Bohužel, z tohoto vystoupení si pamatuji opravdu málo, jelikož už někdy od 10 ráno jsem sháněl projektor, no a kde jinde hledat toto zařízení, než po hospodách, takže chápete...Naštěstí to nebylo moje první ani poslední vystoupení Krchoffu, takže...Poslední záblesk, který se mi vybavuje, je jak s JHK něco vášnivě rozebírám na baru, pak obligátní foto a pak už rozloučení, odjezd a další kapela. Nuly, po nich Flákači, klasika, ale pořád lepší a lepší, už o jejich vystoupeních bylo napsáno snad všechno, takže se nebudu snažit vymejšlet něco novýho, stejně je všichni znáte. Bohužel Večer se dostal do celkem katastrofálního skluzu, což vyústilo v to, že poslední kapela odmítla hrát.Omlouvám se.

Akce se vydaříla, alespoň jste všichni vypadali spokojeně, ale to ve 3 ráno v hospodě vypadá každej, když teda nespí, jedinou vadou na kráse bylo nevystoupení avizované kapely Prodigy akustic jam, což mě moc mrzí, protože jejich jamík měl být stylovým zakončením vzpomínky na woodstock, takže se strašně moc omlouvám kapele a samozřjmě i všem, kteří se na ně těšili. Snad už se to nikdy nebude opakovat. Děkuji všem účinkujícím i všem návštěvníkům za skvělou atmosféru a podle váší účasti, něco málo přes sto platících, je jasné že LV má cenu dělat, alespoň doufám. A jestli máte nějaké přípomníky, stížnosti, nějaké nápady, prostě cokoliv co by přišpělo ke zkvalitnění tohoto mini - festiválku, neváhejte se o ně podělit. Tak zas někdy v Brownu.

Kožen

.................................................................................................................................................................

Klub Velbloud, 23.5.09

30. března 1974 se v Rudolfově měl uskutečnit koncert PPu a DG 307, ještě předtím než kapela stihla zahrát, hospodu a blízké okolí obsadili policejní složky a podle slov účastníků zmasakrovaly přítomné osazenstvo, poté je hnali cca 8km na Budějické nádraží, kde je naložili do vlaků směr Praha, Brno, Plzeň. Ale to režimu nestačilo, před soud postavilo 18 lidí, většinou za výtržnictví či napadení veřejného činitele a odsoudilo je k podmínečným, některé dokonce k nepodmíněným trestům, tato událost odstartovala pronásledování nejenom členů kapely ale i jejich posluchačů, které vyústilo chartou 77.

Jelikož to byla významná událost nejenom lokálního významu, Hukot se rozhodl po 35 letech konečně tento koncert uskutečnit a odhalit na fasádě hospody Na Americe v Rudolfově pamětní desku. Bohužel , sál ve kterém se akce konala je dnes v dezolátním stavu, museli jsme proto koncert přesunout do známého alternativního budějického klubu Velbloud. Sobotnímu odhalení  a koncertu předcházela v pátek přednáška na téma Bojanovice 1976.

Den 1., pátek 22. Května 2009

František Čuňas Stárek, disident, vydavatel samizdatového časopisu Vokno, v současné době pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů uspořádal přednášku o festivalu druhé kultury Bojanovice 1976. Vše mělo začít ve 20h v kavárně Café-Hostel. Pánové (Čuňas + 2 historici) přijeli chvíli před sedmou a to nás ještě čekala cesta na Rudolfov domluvit se na sobotu s paní hostinskou, nu dobrá, to stihneme, říkal sem si, v Rudolfově jsme našli místo kde se pamětní nápis bude dobře vyjímat a já sem začal podbělovat zeď, aby se nápis dobře chytil, potřísněn bílou barvou a nespokojen se svým bílým uměleckým obdelníkem velikosti A3, jsme v půl 8 odjižděli, v pohodě furt stíháme, do kavárny jsem dorazili právě na čas a začali zapojovat techniku, a co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, samozřejmě notebook si nerozuměl s TV a naopak, tedy vydal jsem se shánět notebook, zachránil mě Miloš, majitel kavárny, který hned potom co zjistil můj problém odběhl a za 10 minut byl zpátky s jiným notebookem (Miloši, zachránil si mě, díky) Zdálo se že je vyhráno, ale ejhle TV a noťas sice do sebe šli zapojit, zvuk také šel, ale obraz nikoliv, to už bylo přítomných asi 30 lidí lehce nervozních a já byl takřka na mrtvici, už to vypadalo že večer bude totální fiasko. Nakonec, ani nevím jak,  někdo z přítomných problém vyřešil a přednáška proběhla, dokonce nám televize dovolila i pustit film o Plasticích a všichni jsme se začali těšit na sobotu, až pánové budou naživo.

Den 2A, 23. Května 2009

Přiznám se, stávání po včerejšku bylo dosti náročné, ale asi 6 paralenů nakonec splnilo svou funkci a já mohl zastávat tu svojí. Nejdříve bych asi měl říci, jaký byl plán ohledně nápisu. Takže, na zeď se měla dát podlepená folie, po jejímž strhnutí měl zůstat jen samotný text, říkáte si proč jsme tam nenainstalovali desku nebo něco podobnýho? Kdo ví? Snad příště :0) Jenže co se nestalo, při tom když jsme strhávali folii, sthrli sme s ní i kus omítky. Co teď s tím? Začali se sjíždět lidi, novináři a na místě nápisu byla strhlá omítka, naštěstí Čuňas měl na obyčejným papíře mustr, tak sme vzali lepidlo a plácli sme to tam, přikryli plentou a čekali co se bude dít. Ve dvě, kdy se mělo začít, bylo na místě asi 60 lidí + dvakrát tolik novinářů (myslim že sem viděl i typa z BBC) a Plastici nikde, čekalo se asi do 3h, když se pod kopcem objevila červená dodávka PPU, ihned jak Plastici vystoupili, obklopil je dav fanoušků  a novinářů (tohle jsem do týhle doby viděl jenom ve filmu). Když je konečně pustili, všichni jsme se shromáždili před vchodem, já sem  Janíčkovi pučil kytaru mé přítelkyně, Kabeš si vzal violu a chvíli se muzicírovalo. Pak si vzal slovo Čuňas, řekl něco ve smyslu: co inteligentniho se dá říci o masakru a jal se shodit plentu, pod kterou se skrývalo překvapení. V tu chvíli sem stál vedle redaktorky z rozhlasu a říkám jí, až to odhalí, tak se hlavně nesmějte! Opona spadla, nevím co bylo dřív jestli blesky přítomných fotografů, nebo burácející smích. Naštěstí to Čuńas zachránil pohotovou glosou: No co je to v nejlepších tradicích undergroundu. Potom sme se všichni odebrali  na krásnou zahradu za hospodou, kde se pilo, diskutovalo atd. Počasí se povedlo, piva bylo dost, nálada skvělá, co víc si přát. Na závěr poděkování paní hospodské, která byla celý den prostě skvělá.

Den2B

Asi v 18h jsme dorazili z Rudolfova do Velblouda, klub se musel zavřít, aby Plastici mohli v klidu nazvučit, asi po 8h jsme otevřeli, venku čekali davy lačníci po muzice a po pivu. Bezmála dvouhodinový koncert, kde zazněla většina podstatných písní (podivuhodný mandarín, magické noci, mochomůrky, zácpa, ...) skončil za nadšeného potlesku publika. Večer se provázel v duchu dobré nálady a vzpomínek. Jedna z písní byla věnována jednomu z pořadatelů legendárního koncertu před 35 lety Jirku Ganzovi, ukáplo i pár slz. Atmosféru večera podtrhla benešovská partička Jinovatka. A večer pomalu končil. Na závěr bych chtěl říct, že pamětní nápis snad v nejbližší době nahradíme důstojnějším, ale kdo ví. Každopádně díky všem že ste přišli a za rok snad opět nashledanou.

Kožen

.................................................................................................................................................................

Klub Velbloud, 14.5.09

 

14. května 2009 Ivan Magor Jirous, Dáša Vokatá
Takže v 18:45 na nádraží. A nemáš tam nějakou hospodu? Jo, nádražku. Tak se sejdem tam.
18:47 - Magor s Dášou vchází do dveří, Magor má na zádech malej batůžek, Dáša táhne svojí španělku. Ahoj, jaká byla cesta? Začínám zdvořilostní otázkou. Než stačí Dáša odpovědět, Magor jí přerušuje: Konečně hospoda, já mám žízeň. Sedáme si, nesměle se k nám blíží servírka. Dobrý den pane Jirousi, slivovici? Jo, a to vaše slavný pivo. Desítku nebo dvanáctku? Desítku.  Martine, říkám mu, tady maj jenom Pardála, dej si dvanáctku. Fakt? Věř mi, dává si Pardála. Dáša ,,už,, nepije, proto si  objednává  ledový čaj. Mezitím co s Dášou řešíme nový dokument o Havlovi, na jehož premiéře s Martinem byli, magor zkušeně podepisuje pivní tácky místním štamgastům. Když jsou v Nádražce podepsány snad všechny tácky, pouštím se s ním do debaty o jeho nové sbírce Okuje, znovu, jako vždy mi vysvětluje, že to nejsou politické básně, že nikdy nepsal politiku a objednává další slivovici, žel slivovice došla. Magor se zatváří, jako malé děcko, kterému vzali hračku a poručí si ruma. Když si dokonce i Dáša objedná  griotku, začne mi být trochu  trapně a objednávám  si zelenou. Zatímco jsme debatovali  o důležitých i nedůležitých věcech, hodiny začali odbíjet osmou a tak sem musel své hosty upozornit, že za chvíli začíná koncert a že by jsme měli vyrazit, nikomu z nás se moc nechtělo, Magorovi zachutnal nádražáckej rum, Dáša byla unavená, no a já bych s nimi nejraději seděl sám až do rána.  I přesto sme dopili, já sem si hodil Dášinu španělku na záda, magorovi jsem vzla baŤoh a šlo se.
Do Velblouda jsme přišli chvíli po půl a přivítalo nás zhruba  40 nedočkavých lidiček všech generací i povolání. Underground spojuje. Dáša naladila a hned spustila svým energickým, pevným, sice trošku falešným hlasem zpívat texty písní z její nové desky Bojovníci snů a Magor si zatím na baru dával další slivovici. V přestávkách v hraní, které následovaly zhruba po každých třech písničkách, Magor četl své básně. Sice atmosféra nebyla tak magická jako při literárním večeru, ale i přesto celý program trval něco přes dvě hodiny, jediné vyrušení se konalo zhruba v půlce, když Magor četl jednu ze svých básní, najednou přestal a spustil: Vím že moje poezie není dokonalá, ale to neznamená že nějakej čurák tady bude vyrušovat ostatní  kteří to chtějí slyšet. Pokud ten čurák zaplatil tak ať drží hubu,  jinak ať jde do prdele. Až to tady skončím tak se mi tam přihlaš a vyřídíme to....ten sráč se nepřihlásil jináč by ho Magor zmaloval a ještě se schovával za ženskou - toliko tedy zpestření Magorova vystoupení a mohlo se pokračovat dál. Dokonce došlo i na písničky O Karlu Krylovi, Anastázi Opaskovi, Čuňasovi a dalších. Po pár přídavcích se skončilo a Dáša začala rozdávat svá CD i s věnováním a Magor chvíli vedl debaty s přítomnými, ale pak, snad slivovice ho tak zmohla, se usadil na židli, která stála přímo na pódiu, chvíli pozoroval lidi pod sebou a pak usnul.
Okolo půlnoci oba již unavené, jal sem se je dopravovat do postele, Magor již znovu pln energie, mi oznámil, že sem debil, jestli si myslim, že půjdou pěšky, a ať objednám taxíka, tedy uposlechl jsem svého básnického gurua a za chvíli jsme se vezli k Havranovi, kde měli strávit dnešní noc. Rozloučili jsme se, popřáli si dobré noci a tím tento krásný undergroundový večírek bohužel skončil.
PS: K Magorově cti musím dodat, že taxi zaplatil on, stejně jako moje tři piva v Nádražce.
Kožen


.................................................................................................................................................................

20. března 2009
 
Legenda novodobého undergroundu, kapela Markantní úbytek mechanických krtků konečně v Českých Budějovicích. Pověst jak se později ukázalo je opravdu předcházela. Ale o tom později. Sliboval jsem různá překvapení, ale to co se dělo při jejich konzertě, jsem opravdu nečekal. Pravda, nepřivezli si žigulíka a nezapalovali ho na pódiu, ale to co se dělo, už nikdo z nás na konzertě dlouho nezažije. K Vaší škodě. Dorazilo Vás okolo 30, čím to bylo, nad tím si ještě dlouho budu lámat hlavu, ale co se dá dělat.. Atmosféra byla vynikající, možná i kvůli tomu. První tradičně začínala kapela Pivo, co dodat? Zhruba v tu dobu sem volal pánům Krtkům, jestli tedy hodlají dorazit, slibovali že dorazí po zemi, po vodě, ba i někteří po vzduchu, jejich největší starostí bylo jestli se vůbec na pódium vejdou, nakonec dorazili ve skromném počtu 5 lidí, a to ve staré Dacii, kterou snad jezdil ještě Dubček. Asi hodinu před koncertem, poslední zpráva o nich byla, že sou v nějaký vesnici a shánějí hudební nástroje a jestli prý v klubu vlastníme hasící přístroje - a mělo být ještě hůř.
Po Pivě následovaly Nuly - stálice Hukotu, vlajková loď naší agency. To už se Krtci posilňovali rozličnými dryjáky. Asi po osmém panáku si krtci vzpoměli, že by se jim hodil bubeník, jestli prý nějakého nevlastním. Šaman se obětoval. Při převlíkání v šatně, jsem ze sálu zaslechl hluk, poodhrnul jsem tedy závěs a k mému překvapení se dovnitř, samozřejmě bez placení, začali hrnout policajti, v patách babizny se sociálky a tento průvod uzavíral štáb TV Nova. I jal jsem se řešit situaci. Poměr sil byl sice vyrovnaný, 1 policajt na jednoho platícího návštěvníka, ale pánové v uniformě přesto měli navrch. Popadl jsem fotoaparát a šel dokumentovat zásah, na což jakožto právoplatný občan republiky mám právo, ale to sem se splet, když mě asi po třetí vykázali z prostoru, což sem samozřejmě neuposlechl, mi byla uniformou odebrána občanka, kterou mi asi po hodině vrátili, když už sem se jí opravdu vehementně dožadoval, s tím ať jím odevzdám film, nechápali  že mám digitál, stále chtěli film, proto sem se raději stáhl do bezpečí klubu, kde již v tu chvíli začínali krtci.
Na pódium si Krtci přitáhli snad nějaký kamna, nebo co to bylo, zapojili rozbrus do zásuvky a začali pouštět  do lidí jiskry, to již zmínění policisté, kteří všemu přihlíželi z uctivé vzdálenosti a v rukavičkách psychicky neunesli a raději opustili klub. Mezitím se zábava začala rozjíždět, Krtci navodili publiku určitý druh transu a začali do nich házet piliny, přednášet obskurně perverzní básně a mlátit do všeho co alespoň trochu vydávalo zvuk. Paralelně s ďábelským vystoupením probíhala ochutnávka hlávkového zelí, které nabízel, či spíše vnucoval oplzlý nádražák. Dekadence na druhou či spíše na třetí. Po zničení všech pseudo hudebních nástrojů, se krtci rozhodli zničit místní koberec tím, že začali házet lidem pod nohy piliny, které se posléze krásně roznesly a zašlapaly po celém klubu. Když už nebyl na co hrát, zabubnoval Šaman poslední sólo a šlo se oslavovat zdařilý Krtčí program mnoha a mnoha litry pálenky. Někdy brzy k ránu nám krtci prozradili, že policejní návštěva byla součástí vystoupení a že to nebyl zrovna levnej špás.
A tak skončil jeden z nejabsurdnějších a nejdekadentnějších koncertů posledních let, škoda jen, že jste se nedostavili v hojnějším počtu, přece jenom, když je v klubu víc policajtů než návštěvníků, je to trochu divný.
Kožen
 

.................................................................................................................................................................
 
 
Mr.Brown, 7.3.09

Tomuto koncertu předcházel chaos, chaos v celém významu tohoto slova, nic než zmatek, křik a výhružky, ale i přesto všechno, výsledek byl nadmíru uspokojivý. Devadesát platících, to už se nám dlouho nestalo, i po hudební stránce velmi povedený počin. Vystoupili dvě přespolní kapely, jedna na kterou se hodně čekalo a druhá místnímu publiku neznámá. Zbylé dvě kapely: stále inovativnější moss a navrátivší se punkáči oblékající nejčastěji krumlovské kanady. Ti také začínali. Poté co ste zaplatili ďábelských 66,60 (platilo pouze v předprodeji, což mnozí z vás nevyužili, což je samozřejmě vaše chyba). Kanady nezklamali, i přestože půlka kapely která ožije párkrát do roka působí v lehce popových No Crapes (pánové prominou) nezapomněli na starý dobrý punk a předvedli mladým punkáčům jak se kurva ten punk do prdele hraje. A pro všechny fanoušky dobrá zpráva: Kapela přemýšlí, vážně přemýšlí o tom že by vymyslela nový věci. Tolik nezvyklý začátek ve stylu punk. A pak už to šlo ráz na ráz. Punkový experimentátoři Moss Call Lees, další o tři chlupy lepší vystoupení než minule (jestli to takhle půjde dál, vyroste nám tady kapela minimálně evropských kvalit). Po krátké zvukovce kapely Jinovatka, se pánové odebrali do skrytých komnat klubu Brown, kde se převlékly do svých bizardních oblečků alá American Disco 60ś a podobných karnevalů a za bouřlivého potlesku vystoupali na pódium, co dodat, kdo neviděl neuvěří, dokonalé, inteligentní texty doplňovaly dekadentní vystoupení podbarvené temnou muzikou. To byste prostě museli vidět. Kdo neviděl Jinovatku, jakoby nežil. Pohled na Americkou vlajku mi pomalu, ale jistě zakaloval alkoholický opar (ano už sem s tim trapnej) a kapela Edith byla nad moje síly. Procitnul jsem až na poslední tři písně, a pak byl konec, ale jenom pro Vás smrtelníky, organizační výbor + valná část kapel se odebrali na pověstnou Hukot after party, nejdříve na Cubu, aby posléze všichni zůčastněný pomalu znaveni ránem umírali v Melodii, za časného svítání potkávajíce chudáky, kteří v neděli museli do práce, ste mohli vidět pár bizardních potácejících se figurek odebírajících se směr postel, aby nestihli své nedělní povinné obědy u rodičů a babiček. To vše a ještě více ste mohli zažít v sobotu 7. března. Jinovatka uchvátila nejenom mě a proto čekejte, že se v našem městě brzy znovu objeví.
Howgh.
 
....................................................................................................................................................................
 
 
Mr.Brown, 27.2.09

Snad nejblbější datum, které sem mohl zvolit, dělat punkovu akci, když na Vltavě hrajou éčka a plexis. Bohužel se to takhle občas povede. Jediná možnost jak přilákat lidi byla udělat opravdu vynikající plakát. S Terkou jsme přemýšleli nad ňakým ústředním motivem a přišli jsme na to, že nejlíp prodává sex. A prodal. 80 lidí. Vzhledem k termínu je to výborná návštěvnost, o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Dokonce se tam objevilo i pár pankáčů. Pohádka. Před nedávnem vyšel v jednich nejmenovaných novinách se mnou rozhovor, kde sem se chvástal, že dělám koncerty za pade a takový podobný kraviny, no a hned na to Literární večer (kilo) a tenhle koncert šest pětek, pro Vás posměváčky tedy vysvětlení:
Jak jistě víte na konci roku zasáhla svět finanční krize, V USA zkrachovalo pár bank, dokonce i pár evropských zemí skoro zkrachovalo, ale ČR se fin. krize dlouho vyhýbala, no ale teď už je i u nás, a jelikož Hukot je regulérní firma, museli jsme udělat pár nepopulárních opatření, tedy propustit většinu zaměstnanců, seškrtat náklady, atd., ale i přesto krize je krize a aby Hukot nezkrachoval, museli jsme přistoupit k tomuto krajnímu opatření - zvednout vstup na našich koncertech - nemyslete si, že díky tomu vyděláváme víc peněz. Naopak, za minulý rok byl čistý zisk Hukotu něco okolo půldruhého milionu, na tento rok naší finanční experti (které jsme už mimochodem také propustili) odhadli zisk něco okolo pouhých 800 000kč, což jak sami chápete je velmi tristní, pokles skoro o 50%, donedávna bylo podnikání v oblasti kultury velmi výnosný byznys, hlavně v oblasti alternativy a všech okrajových hudebních žánrů, navíc jsme dostávali milionové dotace nejenom od města, ale i od kraje, spousty sponzorů, no zeptejte se Čahyho, nebo kluků z noise agency, teď většina z nás musela prodat naše zánovní poršáky a pořídit si mercedesy, v hospodě místo Mojita, pít pivo, a místo Davidovek kouřit Máčka, no prostě krize. Tolik vystvětlení a jelikož jste určitě pochopili jak my pořadatelé jsme na tom bídně, tak pro případné dárce zveřejňuji číslo účtu na Kajmanských ostrovech, kam můžete posílat Vaše finanční dary, ale neposílejte méňě jak 100 dolarů, děkuji. č.ú.:1865981432/24985.
No a teď už k samotnému koncertu. První začala hrát budějická legenda Akia b.a. Pro někoho pouťová halekačka, pro nás, jejich fanoušky nejlepší kapela na světě, kam se hrabou Stouni. Akio, Vaši fanoušci Vám rozumí. Kluci předvedli 90 minutový nářez na podiu a pan pořadatel slintal blahem, zahráli většinu hitů a ...a prostě bomba. Další na řadu přišli RIP, ČB kapela (rozuměj černo-bílá), kterou na podiich uvidíte sporadicky, kapela, která před nedávnem vydala novou desku 2084 ovlivněnou Orwellem a Floydama, předvedla energickou show (fuj, to je ale hnusný slovo) apelujíce na svědomí národa, donutila mnohé k zamyšlení. Třetí kapelka (další z těch nedoceněných) Hodně Podně, která úporně koncertuje po celé republice, ale v ČB není moc známá, předvedla standartní výkon (rozuměj skvělý), vtipné, inteligentní texty doprovázené jak netradičními nástroji (saxofon, trubka), tak netradičním obsazením (slečny basačka, kytaristka) zaujali nejenom své fanoušky, ale i mnohé jiné hudbychtivé nadšence. No a v ranních hodinách přišel konečně ten pravej punk, skupina SHAI, retropunk, z kterého vlastně vznikli RIP, punkáči dříve narození rádi zavzpomínali na začátky ripáků a s gustem si notovali legendární písně jedné z největších punkových kapel jižních čech. Dokonce i pánové z Plexis dorazili, aby si poslechli tuto legendu, i za cenu toho, že museli své vlastní vystoupení v kd Vltava zkrátit o celých 20 minut.
Začali se uklítet rozbité skleničky, vypité krabice od vína a společnost se začala rozcházet a těšit se na další výborný koncert Hukotu. A já sem vymyslel nový slogan: Hukot koncerty jsou fakt Hukot. (představte si do toho tu znělku) Dobrej slogan, ne?
Vaše názory očekáváme v diskuzi.
Váš Hukot s.r.v.o. (společnost s ručením velmi omezeným)
 
....................................................................................................................................................................

 

Mr.Brown, 23.1.09


Nápad uspořádat literární večer jsem v hlavě nosil už strašně dlouho, vznikl vlastně z mého pocitu, že v Budějicích se tomuhle ,,žánru", tedy básním ve spojení s hudbou, nikdo nevěnuje a z přesvědčení, že by to mohlo kulturychtivé občany přilákat. v čb se samozřejmě koná spousta zajímavých přednášek, spousta zajímavých autorských čtení, dokonce i spustu zajímavých filmových promítání, ale to vše probíhá mimo zájem širší veřejnosti, většinou v uzavřené skupince pár nadšenců, většinou kamarádů, známejch, nebo příbuznejch. Proto jsem se rozhodl tak trochu zpopularizovat tyto v podstatě okrajové formy umění, tedy propojit všechno dohromady, co si budeme povídat, většina z nás chodí na koncerty, kdo z vás naposledy slyšel něčí autorské básně(nepočítejte kamarády)? Jestli se to povedlo nebo ne, nechám na vás, ale faktem je, že jste měli možnost, respektive ste byli přinuceni, mimo flákačů, nul a kapely pivo (kterási s každým koncertem v čb získává čím dál tím větší fanouškovkou základnu) shlédnout film zabývající se hudební scénou 80. let, poslechnout tři víceméně neznámé básníky (jesli byl můj výběr správný nebo ne, je v podstaťě irelevantní), poté si poslechnout nové básně nestora českého undergroudu a mezitím si popovídat se svými přáteli, rozejít se svými partnery, zkonzumovat nemalé množství drog a pak v magických ranních hodinách pod vlivem krásných ale i špatných zážiků vychutnávat jedinečné a neopakovatelné vystoupení hudebních klasiků z čb. Tento filmo- literárně - hudební maraton trvající něco málo přes půl dne končil a všichni sme znaveni alkoholem a emocemi odcházeli domů s dobrým pocitem příjemně stráveného dne a i když unavení, tak odpočatí od všedních ať už pracovních či studentských povinností. Tedy z tohodle hlediska se páteční večer povedl. Jestli se povedl z hlediska organizačního a výběru vystupujících, to už je jiná otázka, každopádně to byl první ročník a určitě je co zlepšovat. Tolik filozofická úvaha na téma Literární večer. Teď bych si dovolil popsat LV z pohledu pořadatele a návštěvníka. I když pravda, pár vystoupení jsem nestihl, ať už kvůli pracovnímu vytížení nebo pracovnímu vysílení. Pár dní před dnem D, mi volala Dáša Vokatá, jedna z hlavních hvězd večera, s tím, že se omlouvá, ale že musí oženit syna, a to zrovna v pátek, a až v dalekých Švícarech. Den nato jsem šel lepit plakáty, ale k mé smůle jsem se předtím posílil trochou vodky a moje pověstná ostražitost se vytratila, byl jsem přistižen hlídkou Policie ČR, která si na pomoc přivolala další dva hlídkové vozy (asi jsme vypadali nebezpečně, vzhledem k tomu, že mi z kapsy koukala, již zmíněn flaška, co kdybych se jí rozhodl použít jako zbraň), nejenom že jsem byl poslán před přestupkovou komisi (takový soud nejnižší instance), ale pan příslušník mě slušně řečeno inzultoval a vzali nám všechny plakáty. Další problém nastal když mi fotograf hodinu před začátkem akce zavolal, že nemůže přijít, to už sem byl na zhroucení a celá akce zaváněla katastrofou. Další stresovou situaci jsem zažil když jsem volal Magorovi, s tím jestli teda opravdu přijede, po jeho argumentaci za zvuků cinkajících půllitrů že to bez Dáši nemá cenu, slíbil, že teda jako přijede. Vy kdož jste přišli v avízovanou hodinu začátku, tedy v 16h, zažili jste pouze zmatek a chaos pana pořadatele. Film se nakonec podařilo spustit někdy okolo půl 6. po chvíli oddechu sem se odhodlal zavolat s nemalým strachem Magorovi jestli už je na cestě. Po nekonečném počtu vyzvánění, se ozval známý jeho hlas, který k velké nejenom mé radosti oznamoval: už jsem v Písku, za chvíli jsem tam. Doufám že tam máte slivovici? Oddechl jsem si a šel sem na bar zkontrolovat jestli je tam dostatečná zásoba slivovice. Byla. Po pár kontrolních ochutnávkách všechno začalo vypadat radostněji. Dvouhodinový dokument Hudba 85, na dnešní dobu nepochopitelně úžasný projekt pár nadšenců pohybujících se v big beatovém podhoubí se pomalu blížil ke konci okolo půl 7 a na řadu přicházl hodinový básnický blok ve kterém vystoupili tři básníci, mě osobně nejvíce zaujal brněnsko veselský Patrik Kotrba, mimo jiné o něm Magor prohlásil: dobrý básník, škoda jen toho přednesu, ve formě se ztrácí obsah. Škoda jen, že nepřijel slavný francouzský básník Gistane Dambo, to by i Magor smekl. Bohužel cestou z Francie se někde na cestě ztratil, snad příště. Možná, že na trému všech zúčastněných měl vliv právě příjezd páně Jirouse, jelikož mě všichni tři prosili, aby mohli vystupovat ještě před tím než přijede, nepovedlo se.


Příjezd Magora
Někdo za mnou přiběhl, že už je tady, sebral jsem veškerou odvahu a vzpoměl si co mi nedávno říkal Sváťa Karásek když sme se bavili o Magorovi, s tim, že se bojim že něco provede, a on řekl: No co, průsery musí bejt, bez nich by nebyla sranda. Magor přijel se svým přítelem Láďou Heriánem, katolickým knězem, který pravidelně slouží nedělní mše na trutnovským festivalu, které většina z nás nestíhá, jelikož se konají v časných ranních hodinách. Dopovázela je slečna (paní) Ilona, o které nic bližšího nevím, jenom to že vypadala jako protřelá undergroundová můza. A oběma vévodil undergroundový básník a umělecký vedoucí PPU. Když se usadili, první co si Magor poručil bylo pivo a slivovice, tvářil se kysele a trochu nasraně (jestli to bylo nedostatkem alkoholu nebo kulturním šokem to nevím). Na pódiu právě probíhalo autorské čtení a Magor zamyšlen mlčky poslouchal, neodvažoval jsem se ho rušit. Po chvilce se ke mně naklonil a povídá mi: Vždyť je nikdo neposlouchá, všichni si povídají. Před 14 dny jsem byl v Český Lípě, stoupnul jsem si na pódium, přečetl jsem tři básně, poslal je do prdele a odešel. Ale tobě to neudělám. Usmál jsem se a přemýšlel jestli jsem mu tak sympatický nebo tolik potřebuje slíbený honorář. Po básnících začla hrát kapela Pivo. Magorovi se očividně líbili, mezitím sme si povídali, faktem je že si z našeho rozhovoru pamatuji velmi málo, neb alkohol působí neblaze na krátkodobou pamět, ale asi to nejdůležitější bylo, že zhruba na každou druhou otázku bouchnul pěstí do stolu, poslal mě do prdele na jaký blbý otázky se ho ptám a to se zhoršovalo s každým dalším pivem. Konečně Magor s Láďou přišli na řadu. Magor četl ze svých nových sbírek Okuje a Rok Krysy, hlavně ta druhá byla velmi zajímavá a Láďa to prokládal různými písněmi. Když jsem mu asi v půlce vystoupení přinesl na pódium pivo a slivovici, poděkoval, naklonil se ke mě a s úsměvem mi pošeptal: Tak sem to zvládnul, co? V tu chvíli jsem věděl, že je vyhráno. Vrcholem večera bylo, když Láda začal hrát mochomůrky a Magor po chvíli váhání přistoupil k mikrofonu a zazpíval asi dvě sloky s ním. Moji oblíbenou kapelu DPVJU jsem ,,bohužel" strávil v diskuzi s Magorem, kde mimo jiné prohlašoval, že teď je to stejně hovno jako za totáče, protože předtím byli policajti, teď jsou exekutoři a ty sou stokrát horší než estébáci, poté mi vyprávěl o plasticích, že jako manažer jim nikdy nedával honoráře, protože dobrej umělec, je hladovej umělec, když je umělec najedenej, nemá potřebu tvořit. Někdy po půlnoci jsme se rozloučili, udělali povinné foto, a autogram a pan největší český žijící básník se svým doprovodem odjel směr Praha.


Konec večera
DPVJU - kapela nepochopená, která navždy zůstane asi nedoceněná, kdyby kluci začínali v dobách plastiků, byla by z nich dnes legenda. V té době vzniklo spoustu umělců zaštitujících se dnes undergroundem, většina z nich neoprávněně, sposta z nich jsou pouze hospodký halekačky, ale DPVJU by byly legendy, když to přeženu, kluci se narodili ve špatný době. Ale i přesto si své posluchače našli a čím víc v ČB koncertujou, tím více duší dokázali získat na svou stranu. DPVJU není kapela, kterou si na první poslech zamilujete, ona potřebuje čas, když jí ho věnujete odvděčí se Vám nejenom hudebním orgasmem. Večer zakončili budějická uskupení Nuly a PFNO, předvedli magické vystoupení, bohužel hladina alkoholu v krvi nebyla slučitelná s pozorností, takže jediné co k jejich vystoupení mohu říci jsou tři slova: Fantastické, neopakovatelné, magické. Celý Literární odpoledne - večer - noc - ráno byly magické. V srdci jižních čech se odehrála akce památná, akce historická, na kterou bude sposta lidí vzpomínat, budete o ní vyprávět svým dětem a..., ale to už přeháním, ale zvedám všechny tři ruce pro další ročník. Co vy na to?
Kožen

 

....................................................................................................................................................................

 

 
Mr.Brown, 28.11.08
 
Tento den měl se státi svátkem všech punkáčů, bohužel, nebo snad bohudík, se tak nakonec nestalo. Píchlá duše se zalekla vystupování pod prestižní značkou Hukot a zbaběle odvolala. Nakonec tedy po těchto všech peripetiích koncert úspěšně proběhl!Když mu dám přízvisko multižánrový, snad se moc nespletu. První příšla na řadu začínající budějická kaplea Moss call lees, jejich teprve 2. koncert, energií nabité vystoupení zaujalo většinu publika, a i přesto že začínali, parket nebyl zdaleka prázdný. Experimentálně punkové písně zvláštního repertoáru doplnili pár coververzemi a hrstka punkáčů v klubu byla potěšena. Možná že tato kapela konečně zalepila chybějící žánrovou díru na budějické scéně. Uvidíme.
Druhá kapela byla víceméně překvapení. Fanoušci RIP, kterých tu nebylo málo, si mohli zavzpomínat na začátky této budějické hudební legendy. Pánové Otík, Líbal a Vojta vystoupili pod starým názvem SHAI, hrajíce muziku z drahných začátků RIP, jejich vystoupení bylo sice krátké, ale naprosto brilantní, kdo by si nepamatoval legendární koncert ve Stounu, kdy členové tohoto podivuhodného uskupení vystupovali v ženských šatech. Kdo by si nezamiloval mistra převleků pana Otíka?
Třetí začali hrát krumlovští No crapes, směsice grunge a možná snad i punku. Už od prvních taktů kapela jela naplno a vydržela tak až do konce. Podle mnohých, hudebně nejlepší koncert večera.
A konečně, večer uzavřeli též krumlovští Caesarovy kanady, tajuplně přejmenované na Císařovy nové boty. Skutečnost předčila očekávání, klucí dostáli své roli rebelujících punkáčů (i přes svůj již pokročilý věk) a na pódium naběhli bosí (a my, kdož jsme tam byli, víme co to bylo za výkon, jelikož v Brownu se zásadně netopí), na pánech bylo vidět, že si vystoupení očividně užívají, však při frekvenci dvou koncertů ročně, aby tomu tak nebylo. Zahráli svoje svoje pecky a dokonce pár lidiček pochopilo a zulo si boty a tím pádem efekt císařových bot byl dovršen!
Večer se blížil ke konci, spokojení diváci dopíjeli své poslední pivo (které kupodivu nedošlo) a všichni se rozcházeli s pocitem krásně stráveného večera domů, či do jiných blízkých zábavních podniků.

PS: Hukot Vám přeje krásné Vánoce, šťastný Nový rok a jiný podobný sračky. Naviděnou v lednu. A pozor, Hukot slaví svoje první narozeniny. A bude to stát za to! Všichni jste srdečně zváni!

 
....................................................................................................................................................................
 
 
Mr.Brown, 17.10.08

V pořadí již sedmý Hukot koncert proběhl i přes velkou konkurenci v podobě Korábů pouště. Dostavili jste se, poslechli, popili, a můžete se těšit na další akci pod naší značkou kvality, ta proběhne poslední listopadový pátek v Brownu.
První hudebně-zábavný spolek, Folkové duo, v podobě dvou bardů budějické rockové scény, Smraďocha a Milana ve slušivých snad mexických oblečcích, zahrál něco málo ze své i z cizí tvorby, pár vtípků a naladili dychtivé publikum na hlavní hvězdy večera Dřevěné pytlí v jutových uhlích, parta pražáků, teď plácnu, pohybujících se snad 15 let, možná víc, možná míň, prostě dlouho po českých pódiích, mozí z vás jásající, mnozí z vás lehce zaskočení, jako na všech jejich koncertech, příště už budete vědět do čeho jdete a užijete si to se vším všudy. Pro mě osobně nejlepší koncert DPVJU, na kterém sem měl tu čest být, sice pouze třetí, ale o to lepší důvod, je do budějek co nejdřív pozvat znova. A doufejme, že ty z Vás, s trochu krátkozrakýma argumentama, že jim chybí bicí, přijdou této svérázné partičce na chuť.
Poslední kapela, Psychedelický flákač na odstřel, jako vždy skvělá, neopakovatelná, sdělující, nonkomforní, co více dodat? Každopádně děkuji všem kapelám za krásný hudební zážitek!

PS: Jestli tyto řádky někdo čte, tak bych Vás poprosil o Vaše názory na kapelu Dřevěné pytlí v jutových uhlích. Pište do debaty.
 
....................................................................................................................................................................
 
 
 
 
Mr.Brown, 19.9.08
19.9 2008
Kapela rip opět v brownovi a opět pod značkou hukotu. tento koncert nebyl výjmečný jen tím, že rip křrili novou desku s názvem 2084 odkazující k slavnému románu pana orwella, ale také comebackem staronového basáka líbala, který se ke kapele opět vrátil, v drahných začátcích kapely začínal na basu, aby se postupně vypracoval až na místo zpěváka, to ještě s rip mino jiných hrála na bicí krásná kačenka. Bohužel chlast, cigára jiné lehké drogy, do kterých se řadí i zpěv, panu líbalovi odrovnali hlasivky a byl nucen odejít.Dlouho kapela hledala basáka, až se nakonec basy chopil opět pan Líbal a doufejme, že už na furt. Strhující výkon byl proložen i vtipnými scénkami, například když pan kožen křtil desku, možná inspirován ivanem Jirousem, který na desky zásadně chčije, tak pan kožen jí poblil. Samozřejmě to popírá, tvrdí, že pouze to šampáňo vyprskl, ale věřte mu to. Kapela si i decentně zavzpomínala na své začátky, kdy na podiu vystupovala v roztodivných převlecích a krojích. Jejich dnešní vystoupení se neslo v doktorském duchu, všichni členové na sobě měli bílé pláště. Mír a Láska. Na konci místo Edity, potrápil své hlasivky i již zmiňovaný pan líbal, zazpíval Sílu národa a atomový deštník. Takže na své si přišli i ortodoxní pankáči v sále, kteří kapele vytýkají, že poněkud změkla. Každý zvás měl možnost si koupit přímo v klubu novou desku za pouhých 25 kč, a mnozí toho využili, jinak deska je k sehnání u Otíka, jehož číslo najdete na stránkách Rip.

Opět ste se dostavili v hojném počtu za což Vám organizátoři velmi děkují a doufají, že na nás nezanevřete a budete na naše akce stále chodit.
Ještě v krátkosti o zbývajících účinkujících. Co více dodat ke kapele Nuly a Psv, vy jež na naše konzerty chodíte pravidelně, je už víc než dobře znáte a vy co jste je slyšeli poprvé, tak si stačí přečíst nějaké minulé reporty a nebo se podívat na jejich stránky. Psv si tentokrát k svému názvu přidali slovíčko revival, nejenom kvůli tomu, že s nimi hrál nový bubeník, ale hlavně kvůli tomu, že Psv už se vlastně rozpadli, ale to jim vůbec nebránilo v tom aby nám přednesli své poetické, vtipné a trefné texty, kdo zvás by si nezamiloval fenku s kalhotkama s dírkou na ocásek, nebo si nezanotoval bílou orchidej spolu s Lucií, Evou a Vaškem.

Ansábl sebevědomě nazvaný Nuly, vůbec nedostál svému jménu, protože všecho jinýho jen nuly to opravdu nejsou. Možná by mohli přemýšlet o změně názvu. Jestliže kapelu poctivě sledujete, tak mi určitě dáte za pravdu, jak se koncert od koncertu zlepšují, jejich nejlepší koncert to byl, a bude to čím dál tím lepší. Snad si na nás kluci vzpomenou, až budou dávat rozvovory leošovi v esu. A teď vážně kapela nuly vydála také nové cd, pár pohotových šťastlivů si ho odneslo domů, když ho kapela rozhazovala do publika, vy ostatní si ho můžete stáhnout zadarmo na jejich stránkách. A Větře mi , těch pár megabytů opravdu stojí za to.

Další koncert je tedy za námi, snad ste nelitovali, ale pozor další konzert před námi. Již 17. října přijede undergroundová partička z Prahy Dřevěné pytlí v jutových uhlích, kteří si zahrají s vašimi oblíbenými flákači a jak by řekl klasik možná přijde i kouzelník, ale to je překvapení.

V poslední době nás mnozí obviňují, že se trochu opakujeme a pohledem zpátky jim musím dát bohužel za pravdu. takže sme si pro vás připravili na leden opravdou lahůdku. Mnozí z Vás tuší, ostatní se to včas dozví. Každopádně do nového roku Hukot vyrazí v plné síle, představí, Vám mnoho neznámých, ale kvalitních interpretů z různých koutů republiky a možná na Vás v létě čeká i malý open-air fesťáček, samozřejmě když bůh dá, ale to bych předbíhal.

Hukotu Zdar!!!
 
....................................................................................................................................................................


klub Velbloud, 13.6.08
 
....................................................................................................................................................................
 
Mr.Brown, 23.5.08

23.5.2008
Přátelé kvalitní nezávislé hudby. další koncert je za námi, jestli se líbil nebo naopak, nechám na Vás. Tedy jen trocha faktů. Na podiu se vystřídaly 4 kapely, nejmladšímu umělci bylo 9 let a nejstaršímu abych neurazil, zhruba čtyřikrát tolik, hned ze začátku patří velký dík panu šamanovi, který půjčil svoje bicí, byl za to taky náležitě odměněn a samozřejmě kapelam, hlavně edwardum, kteří přijeli až zdalekého brna, bacilům, kteří začínali hrát až v sobotních ranních hodinách a akii, že si ve svém nabitém programu našli mezeru. Naopak omluva pivu, že nestihli večerníček. To byl vtip. První hráli piva, kdo neviděl nepochopí. dva bráchové, dvě ségry ze studené, které doprovázel jejich tatínek, nejdříve nesměle naladili nástroje a pak se do toho obuli. Už první písničkou dokázali, že v téhle branži nejsou žádní nováčci. texty nabité lehkostí, vtipem i dětskou, ale přitom pravdivou naivitou. zpočátku publikum nechápalo, stejně jako 9 letou dorotku která ve svých růžovoučkých šatičkách předváděla úžasné taneční kreace, bohužel jsem jsem se jí nestihl zeptat zda si choreografii dělá sama nebo jí s ní pomáhá tatínek, ale po pár písničkách pochopilo a na konci ocenilo matyášovo texty, který seděl za bicími bouřlivým potleskem, tedy vrchol večera hned na začátku. Našli se i tací, kteří tento children underground nepochopili, těm snad jeden vkaz: nechápu vás. po pivním osvěžení následovala budejická ehm rocková legenda, ostřílení vědci z akademie věd a věru zbytečná ztráta času to nebyla. zahráli všechny svoje nejdůležitější šlágry, potěšili svůj stálý fanklub, vypili pár piv a jeli domů, nejspíš bádat nad nějakým převratným vynálezem. Jediné co mě mrzí, že většina fans si poslechla akii a pak odešla, aniž by slyšela i ostatní kapely. a věřte tomu, že stáli za to. Na přelomu pátka a soboty vystoupili brněnští edwardi, kteří v našem krásném městě vystoupili už podruhé a pomalu, ale jistě si mezi vámi začínají nacházet skalní fanoušky. Profesionální pěvecký výkon, zasmušile přemýšlivé inteligntní texty a výborná atmosféra - to a mnohem více jste mohli zažít na přelomu pátka a soboty. Mírně opilí, ale stále (alespoň doufám) dobře nalazeni bacil magion zajistili rockovou tečku večera. a pak už si bohužel nic nepamatuju, takže doufám, že ste to všichni přežili ve zdraví a v pokoji. náš váš hukot si dává přes prázdniny pauzu, ale už na začátek září pro vás chystáme další neméně zajímavé koncerty. Ale ještě předtím v pátek 13.6 si můžete zkráti čekání na letní festivaly v klubu velbloud takovými kapelami jako jsou otk, dřevěné pytlí v jutových uhlích a soxoo, kteréž jsou, což musím hrdě přiznat, také v naší produkci

za Hukot pan Kožen
 
....................................................................................................................................................................
 
 
21.3 2008
První jarní koncert konaný 21.3 v Brownu měl vlastně podobu takovýho malýho fesťáku, vždyť také kachničky z Prahy jsou vlastně takovou festivalovou kapelkou, spousta z vás je určitě zná z Trutnova kde pravidelně hrajou ve stanu Hare Krišna, sice jsem se jich nestihl zeptat, jak velké sympatie k tomuto hnutí maji, ale to, že vlastně ani jeden z jejích členů nepije alkohol by mohl něčemu nasvědčovat, každopádně Duckies přijeli, zahráli, sbalili se a i přes četné přemlouvání spěchali zpět do Prahy, takže vlastně ani neměli čas si naše krásné město prohlédnout, což si myslím je tak trochu škoda. Stejně tak další hosté Hodně Podně, kteří sice nejsou tak zdaleka, ale budiž jim odpuštěno, jejich koncertní plán je opravdu slušně nabitý, o čemž se můžete přesvěčit na jejich webu. Největší problémy zase byly s RIP, ale kdo zná otíka, tak se tomu nemůže divit, Otíku promiň, slibuju příště to bude jen a jen na tobě. Největší dík patří Nulám, kteří dali svoje bicí všanc a pak co si pamatuju chlastali až do rána a to vůbec nemluvim o sokolovi, který ještě hodinu předtím než stál na Brownovským podiu, bavil svojí basou obecenstvo v bloudovi. Odvažuji se říci, že i přes velkou bloudovskou konkurenci v podobě Korábů pouště naše akce obstála a nikdo nelitoval, že místo bernardu pije gambrinus. Něco málo k tomu jak vlastně koncert vznikl, na začátku byl trutnov, kapela duckies si získala moje sympatie a bylo to. Pravdou je že duckies trápí už dlouho personální problémy a i tentokrát přijeli bez zpěvačky, která byla k vidění v Trutnově, ale slečna Kristýnka jí zastoupila víc než dobře, RIP už se skoro stávají stálicí našeho programu, i když sme se s otíkem tentokrat trochu pohádali o pořadí, tak doufám, že příště mojí nabídku na koncert neodmítne. Dlouho sme přemýšli koho třetího, až sme na internetu našli soběslavský Hodně Podně a bylo rozhodnuto, na nuly sme si vzpomněli trochu pozdě, takže nebyly ani na plakátech, ale myslím že patřili k tomu nejlepšímu co ste mohli v pátek večer slyšet. S plakáty tentokrát nebyly větší problémy, takže doufám, že ste je ve městě alespon trochu zaznamenali. Dokonce jsme si pořídili razítko s logem naší production, které ale nedopadlo slavně. Bud skončilo někde v koši a nebo ho má někdo doma jako suvenýr. Cena byla opět stejně lákává jako vžy, tzn. jedna kapela za 12,50 kč. První hráli nuly. Jejich basák hrál od 8 v bloudovi se soxoo, pak vzal basu na ramena a utíkal do Brownu, stihl, i díky tomu ste mohli slyšet parádní výkon všech tří členů, jediným problemém byl chybějící koberec pod bicíma, s kterým měli co dělat i ostatní bubenící, ale malá organizační chybička se musí vždycky vloudit. Tímto se omlouváme. Druzí hráli duckies, i přes trošičku statický pěvecký výkon potěšili velmi své jihočeské příznivce. soběslavský ansábl hodně podně překvapil svou živelnou energi a získal si spoustu nových budějických fanoušků. Spousta z vás už má doma jejich desku, tak víte o čem mluvím. Bezkonkurenčně nejlepší vystoupení večera. Celý festival uzavřeli budějičtí rip v čele s charismatickou a stále usměvavou zpěvačkou editkou, její modře zářící řasy přilákali před podium i ty z vás, kteří už pospávali na útulných brownovských křeslech. A to vůbec nemluvím o jejim hlase. Rip rozdali spoustu samolepek a hlavně spoustu zajímavých myšlenek a my sme se mohli odebrat k baru a debatovat o nich až do časných ranních hodin. Jen kdyby ve 4 ráno nedošlo pivo, ale to si myslim, že už tak ňak bylo všem jedno. koncert se povedl a jestli máte jinej názor, tak klikněte na diskuzi a pusťte se do nás. Jinak se těště na další koncert 23.5. 2008, už pro Vás hledáme další zajímavé kapely k tanci i poslechu z nejdalečejších koutů naší vlasti. Díky za návštěvu a 23. 5 naviděnou a naslyšenou!
Váš Hukot
 
....................................................................................................................................................................
 
 
Mr.Brown, 18.1 2008

Po blahém úspěchu prvního koncertu, ještě týž večer v nedaleké hospůdce, si 2 nadšenci podali ruce a vznikl tajný spolek, jemuž bylo později vymyšleno krycí jméno Hukot a začali přípravy na další koncert. O pár dní později si Hukot plácl se Zdeňkem z Brownu a byl určen i datum, 18.1.2008. Památný den nastal, ale ještě předtím mu předcházely různé peripetie. Kožen se jednoho dne vydal celkem naslepo na koncert Stísněných vajec a krásná slečna Lucie mu učarovala svým vtipem i šarmem a rozhodl se jí uspořádat koncert pro radost, Huďa sehnal svou zamilovanou kapelu Z bláta do louže a slečna Lucie sama vzkřísila již v klidu odpočívající Kanady, kteří (přece jenom jsou to klucí stydlivý), vystupovali pod všeříkajícím pseudonymem Hranice nepravděpodobnosti. Měl to být vcelku unikátní koncert. Poslední vystoupení Psychiky (personální problémy?), zmrtvýchvstání Kanad a prý jeden z posledních (ale věřte jim klukům ušatým) koncert Z bláta. A těď ty peripetie: Plakáty se povedly, velmi, sic tiskárna stávkovala a stávkovala a začly se lepit trošilinku pozdě a s trochou problemů, čímž bych chtěl pokárat městskou policii, která svým neustálým pokutováním nás, počestných občanů, zdržovala naši bohulibou činnost. Sesaďte šéfa těch zlejch strážníků, volal lid. Po malé revoluci, která proběhla v ulicích našeho města, kdy občané skoro defenestrovali většinu příslušníků sboru MP, zasáhl moudrý a čestný starosta, který zjednal svou pevně vládnoucí rukou v řadách občanů i příslušníků MP klid, který trvá až dodnes. Další peripetie nastaly, když si pořadatelé 3 dny před koncertem uvědomili, že nemají zvukaře. Co udělali? Šli se ožrat. A co se stalo? Zvukaře potkali v hospodě. Koncert byl naplánován na 9. hodinu a jelikož v Brownu neplatí policejní hodina, pařilo se až do rána. Litujte, vy nešťastníci, co jste odešli před půlnocí, ale o tom později. Vstupné bylo opět 50 Kč a lidé se dostavili v houfném počtu (150?), slibuju, že příště to budu počítat! První hrála Psychika stísněných vajec, nezapomenutelný hlas krásné Lucie zvedl ze židle i ty nejapatičtější z nejapatičtějších. Po koncertě se strhla velká bitva o novou desku této vycházející budějovické star, která se prodávala u vstupu za akčních 30 Kč. Několik lidí bylo ušlapáno přímo v zuřícím davu, jeden mladík umřel při převozu do nemocnice na narychlo sehnaném dětském kočárku, který nám poskytl nedaleko bydlící bezdomovec. Díky, teda jako za ten kočárek. Pro zájemce o nové CD těchto superstar, které obsahuje i světoznámý šlágr Eva a Vašek mám dobrou zprávu, cd je k sehnání ve vašem Tescu za pouhých 39,90 Kč. Po krátké přestávce začali do kytar bušit krumlovské punkové legendy, které se daly dohromady speciálně kvůli našemu koncertu, pod krycím názvem Hranice Nepravděpodobnosti. Nejenom na zpěvákovi Jirkovi bylo vidět, že si koncert užívá, takže kdo ví, třeba v brzké době Caesarovy kanady na našich pódiích ještě uvidíme. Hvězdy večera, jak už je naším dobrým zvykem přišly nakonec, publikum bylo už dobře rozehřáté nejenom předcházejícími kapelami a Z bláta do louže spustili do opravdu přátelské atmosféry své jindřichohradecké SKA. Myslím, že to byl opravdu vrchol večera, po několika přídavcích si většina kapely šla odpočinout ke svým sklenkám, ale neúnavný zpěvák Jack se chopil bonga a s hrstkou nejvěrnějších podbarvoval skvělou atmosféru Browna až do pozdních ranních hodin. Co říci závěrem? Asi jen: Těšte se na další akci!!!
 
....................................................................................................................................................................
 
 
 
Cuba BAR, 16.11.07



Po několika měsících vyčerpávajícího zařizování, telefonování a domlouvání padl termín prvního koncertu. Úspěch se zdál neodvratný, ale snad ruka osudu, nebo kdoví co, zasáhla, týden před koncertem byly sice kapely domluvené, ale jaksi nebyl prostor, všechno nakonec zachránila Maruška z Cuba baru. Pátek, 16. listopadu 2008, 19:00. V 18:00 se začaly kapely sjíľdět na místo činu, vše vypadalo na hladký průběh akce. Aktéři začali být nervózní, když za 5 minut sedum stále nedorazil zvukař a pořadatel Kožen nebyl schopen vysvětlit, kdy tak asi dorazí. Zvukař naštěstí dorazil něco po sedmý a zdálo se, že je vše zachráněno. Další zděšení přišlo po pár minutách, kdy se zvukař začal shánět po izolepě, prý na zaizolování kabelu, v tu chvíli se zdálo vše ztraceno! Nakonec jak už to v pohádkách bývá, izolepa se našla (díky jedné krásné slečně, které sem tu izolepu ještě nevrátil, omlouvám se) a první kapelka RIP mohla začít zvučit. Koncertu předcházel pompézní ohňostroj a pivo zdarma, jak už to na našich koncertech běžně chodí a ve tričtvrtě na 8 se začalo hrát. Zvuk se zlepšoval s každou další písní a v pár posledních písničkách bylo Editě i celkem rozumět. Druzí měli začít hrát Edwardi, ale jelikož byli tou dobou ještě někde v Jindřichově Hradci, chopili se svých nástrojů pánové z Flákače. S velkým úspěchem sdělili lačnému publiku své myšlenky a po pár přídavcích, kdy už se zdálo, že pánové a slečna Kristýnka Z Edwardů nedorazí začali odnášet své nástroje do dodávky. V tu chvíli se už Brňáci nacházeli někde na Palačáku. Po skvělé navigaci pana pořadatele byli Edwardi na místě. Po prvotním rozčarování začali rozbalovat nástroje a ,,otravovali,, zbytečnými dotazy jako například kde sou odposlechy, nakonec pan zvukař natočil bedny, aby se zpěvačka slyšela a mohlo se začít. Bylo přesně za 5 minut policejní hodina a nic naplat, matrace v oknech nestačily, naštěstí pání policisté měli lepší věci na práci a až do 11, kdy koncert skončil se neobjevili. Brněnská kapela Edward měla u budějického publika úspěch, dokonce i někteří nejmenovaní podnapilí návštěvníci si zapogovali a všichni byli víceméně spokojení, spíše více. Po té ,co paní majitelka začala tancovat na baru a rozbíjet půllitry o bar, se většina návštěvníků odebrala domů plnit manželské povinnosti a zbytek se opíjet do jiných zábavních podniků ve městě. Nakonec pár technických dovětků a poděkování: vstupné činilo symbolických 50 Kč a vybíral ho náš, dnes již stálý zaměstnanec, pan Martin za pár piv, díky! Lidí přišlo něco ke stovce, ale kdo to má počítat, díky! Všichni byli maximálně spokojený a nadšený, díky! Díky Marušce za prostory, díky! Plákáty dělal pan Adámek, za vstup, díky! Zvučil pan Metly, díky! Kapelu RIP přivezla Holi, zadarmo, díky! Psychickou podporu mi poskytla slečna Pája, díky! Plakáty jsem rozvěsil Já, díky! Plakáty natiskl Tata,díky! Hudební zažitek poskytly, skoro zadarmo, kapely: RIP, Psychadelický flákač na odstřel, Edward, díky

AKTUALIZACE: 6. 4. 2017

den_proti_rasismu17_1000px.jpg


http://bandzone.cz/fan/hukot


http://www.facebook.com/pages/Dasa-Vokata/213806071583#/pages/Hukot/187820196234

PARTNEŘI

http://www.urybu.cz/

http://www.resit.cz/

http://www.vednemesicnik.cz/

http://bandzone.cz/fan/darksideofmajales

http://www.budejovickymajales.cz/

Přijdete na Jiřího Dědečka?
a) Ano
  
 622
b) Ne
  
 451
c) Možná
  
 495

Diskusní fórum

příspěvků: 26
hukot_foot.png