Horní menu

Literární večer II

Mr. Brown

Pátek 18. Září 2009 16h

Vystoupí:

J.H. Krchovský a band (underground / Praha)

Psychedelický Flákač na odstřel (alternative / ČB)

Nuly (sad pop / ČB)

Čerstvý schody (blues - alternative / Pelhřimov)

Prodigy akustic jam (jam / ČB)

...a další

+ Film, Divadlo, Poezie

(více info brzy)

V pátek 18. září v klubu mr. Brown proběhne již druhý multikulturního nezávislého festivalu s všeříkajícím názvem Literární večer. Nabízíme Vám malou ochutnávku toho co budete moci shlédnout. Sledujte úvodní stránku, brzy se na ní objeví celý program, informace o ceně vstupenky a mnoho dalších důležitých informaci.

J.H. Krchovský

Básník J. H. Krchovský (vlastním jménem Jiří Hásek) se narodil 22. dubna 1960 v Praze.
Žije v Praze a v Brně.
Poezii se věnuje od konce sedmdesátých let, v roce 1998 vydalo brněnské nakladatelství Host jeho sebrané dílo - svazek Básně.
Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejímiž konstantními symboly jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu.

Krchoff band

J.H.Krchovský založil kapelu Krch-off, ke spolupráci přizval známé hudebníky z undergroundové scény. Repertoár kapely tvoří zhudebněné texty J.H.K., který i sám nese kůži na trh jakožto frontman kapely.

Složení:
J.H.Krchovský kytara a zpěv, hudební nápady, veškeré texty
Jiří Michálek bicí (OPN, DG 307, Echt!)
Tomáš Schilla cello (Plastic People, Půlnoc, Domácí kapela, DG 307)
Tomáš Skřivánek baskytara (All tomorrow's parties band, Cuprum)
Pavel Cigánek housle (Psí vojáci, DG 307, Sladký konec)

Psychedelický flákač na odstřel

Psychedelický flákač na odstřel by se dal charakterizovat jako sestava dvou stojících a dvou sedících angorských kocourů s vytřeštěnýma očima, kteří hrají na kytaru, baskytaru, bicí a dechy, jako kdyby všichni hráli na klavír - tzn. používají svoje nástroje po celé jejich délce a chtějí z nich něco dostat a ne je jenom vystavit v okolí svých nejistých těl. Rozhodně to platí o bicích, které neženou nic rytmicky dopředu, ale perkusivně všechno zahušťují do hloubky a intenzity, a o saxofonistovi a klarinetistovi, jehož způsob hry, ovlivněný volnou improvizací a experimenty, posunuje zvuk kapely za území prosté kombinace.

Hlas, oddávající se stejně tak posedlé deklamaci jako výkřikům v koncích, kdy už nemá smysl nic zpívat, překvapuje svojí suverenitou i tím, že věrnost kořenům, v tomhle případě bluesovým a psychedelickým, místy odpírá něčím, co by se dalo nazvat post-radioheadovským znemožněním maskulinního zpěvu. A pokud jde ještě o věrnost a styl, slovo „psychedelický" pravděpodobně jako jediné z jejich názvu zůstane, až bude jednou neúprosně zkrácen. Neboli, jak zní krédo samotné kapely: „Co patří na odstřel, patří k fláku." Je tedy jasné, že nenavazují na Velvet Underground, ani je nezajímá taneční krok Jamese Chance, a přitom jejich koncerty jsou stejně tak strnulé a delirantní.